Divadelní pouť

Divadelní pouť vznikla jako myšlenka v roce 1983 ve Volném společenství divadelníků Vikýř. Tehdy s nápadem udělat festival pouličního divadla v Praze přišel I. Pokorný, který nečekaně na sklonku roku odešel do ilegality. S Vaškem Kotkem jsme ale měli obrovskou chuť se do toho pustit, a tak k sobě přibíráme režiséra Karla Makonje, se kterým dáváme dohromady pro Divadelní pouť její první koncepci.
Divadelní pouť
Zanedlouho rozšiřuje náš tým režisér Jan Kratochvíl. Sháníme herce, muzikanty, výtvarníky, techniky - vše většinou z řad našich kamarádů. Propůjčujeme si kus stavebního pozemku před areálem Brumlovka (zůstaneme zde až do r. 1988), kde začínáme zkoušet první čísla divadelní, hudební, ale i akrobatická. V létě 1984 žádáme PKS o první přehrávky na program Divadelní poutě. Zde se mimo jiné představuji s výpravou k rakvičkárně Punch a Judy v režii i podání Petra a Matěje Formanových. Komise náš záměr nepovoluje. Jak si vzpomínám, nebyli jsme nijak zdrceni, spíše naopak. Rozhodli jsme se intenzivně pracovat, vymýšlet, zkoušet, připravit se na příští rok. Aby jsme se po technické a výrobní stránce hnuli z místa, přijímáme do svých řad Vladimíra Hercíka. S tímto divadelním technikem se začínají věci hýbat vpřed, sháníme a repasujeme houpačky, kolotoče, vyrábíme fackovací panáky, dotváříme stany na jednotlivá divadelní vystoupení... Zvukovou a světelnou techniku připravují Vít Pavlů a Jaroslav Kerner, poutače vytváří Jana Žemličková, Pavel Beneš. Nejvíce technických řemesel zastávají vedle Hercíka, Martin Martinec, Luděk Minařík, Jan Kašpar, Miroslav Zdeněk. Přibíráme další herecké soubory jako je Kočvarova herecká společnost (Radim Vašinka a spol.), Kleplovo loutkové divadlo, Forman and Herodes (k bratrům Formanovým se přidává loutkoherec Milan Forman), přichází akrobaté, tanečnice i kouzelník. Zkouší se po domácnostech, v pronajatých zkušebnách, venku na Brumlovce. Zde také stavíme opravené kolotoče a houpačky, později stany, do kterých se přesouvají herci. Zápal pro společný cíl je obrovský, všichni chtějí dát projektu maximum. Z jara roku 1985 PKS povoluje Divadelní pouť umístit na Střelecký ostrov. Přehrávky se mají uskutečnit asi dva dny před premiérou. Každý z nás však tuší, že velké změny nenastanou, paradoxně totiž v Praze bude Spartakiáda, a tak je víc než nutné nějaké to povyražení pro mladé i staré cvičence.
Na Střelecký ostrov se stěhujeme 10 dnů před premiérou, a pro všechny začíná asi ten nejkrásnější čas jejich dosavadního uměleckýho života. Jsme okouzleni prostorem "Střeláku", stavíme svoje divadýlka přímo proti "Zlaté kapličce", jsme tu ve dne v noci. Všichni se cítíme neuvěřitelně svobodně. Kromě stavby areálu se věnuji Kocourkovskému národnímu divadlu, pro které jsem ušil Kocourkov (režie K. Makonj), a dále pak skupině Fackovacích panáků, čepičkám, které měli symbolizovat Divadelní pouť, atd. Premiéra má veliký úspěch, všem je velikým zadostiučiněním. Čtrnáct dní se nehneme prakticky z ostrova. PKS přichází se žádostí o podzimní turnus, bereme to okamžitě, však jsme na to čekali více jak rok, tak si to teď máme možnost vychutnat. Podzimní hraní přivádí na Střelecký ostrov ještě více diváků, přibývají hlavně z řad divadelní a umělecké veřejnosti. Pouť končí, poslední večer naplňuje každého z nás únavou, ale zároveň opojným štěstím.

/ mapa webu / 2006 - 2008 © Jakub Krejčí /
/ fotografie Antonín Malý / dreamdesign sny /