co je loutka

Čeština významově rozlišuje slova loutka a panenka, čímž má oproti mnoha jiným jazykům výhodu. Do rozpaků se dostáváme teprve ve chvíli, kdy pro loutky hledáme výstižnou definici. Obvykle člověka nenapadne, jak je důležitá loutka pro loutkové divadlo, které dnes vnímáme jako samozřejmost.
loutka prince s kumpány
V obecném povědomí se pro tento druh divadelní tvorby ustálily velmi povrchní výklady a předsudky z dob, kdy se z loutkového divadla stala nejdříve dědičná podnikatelská činnost, pak pouťová atrakce, a nakonec hračka.
I do detailů vypracovaná a naturalisticky pojatá loutka je stylizovaným výtvorem už proto, že je to loutka. Proto se v hledišti loutkového divadla neomylně dostaví spontánní oživení, objeví-li se na jevišti např. loutky, které umějí kouřit, kdežto v hereckém divadle vnímá divák kuřácký výkon živého herce jako samozřejmost. Tleská se loutkovému pianistovi či houslistovi, třebaže kdekdo v hledišti ví, že nejde o virtuózní hudebnický projev, ale ukázku brilantní loutkářské techniky a synchronizace loutkového pohybu s reprodukovaným zvukem.
Pro výrobu loutek je typická svoboda tvaru využitelná řezbou, modelací a jinými formovacími metodami, ale také svoboda volby materiálu. Vypalovaná hlína, seno, textil, obvykle se však používá dřevo, výjimečně jako v tomto případě lze na hlavu nasadit sítko. U samotného vystoupení je důležitá svoboda pohybu, umožňující zdánlivě rušit zákony přitažlivosti a provádět triková kouzla v nejširším rozsahu žánrů - od varieté přes grotesku až třeba po absurditu a horor.

/ mapa webu / 2006 - 2008 © Jakub Krejčí /
/ fotografie Antonín Malý / dreamdesign sny /