co je loutkové divadlo

I to nejstylizovanější loutkové divadlo, má-li zůstat divadlem, musí odrážet svět lidských citů, vášní, konfliktů, problémů a osudů, i když jde na jevišti třeba o dialog princezny s obláčkem. V oboru loutkového divadla dříve převládali jednotlivci, které sice označujeme názvem loutkáři, ve skutečnosti to byli amatérští všeumělové,
malé loutkové divadlo
dovedně se vyrovnávající s loutkářskou technologií, scénografií, jevištní technikou a dokonce svépomocně produkující i repertoár jednak jako autoři, jednak jako upravovatelé a překladatelé. Psát pro loutkové divadlo však platí ještě dnes za okrajovou a poněkud nouzovou záležitost. Napsat doboru loutkovou hru přitom není snadný úkol ani pro zkušeného dramatika, pokud nemá už vrozeně blízký vztah k tomuto svéráznému žánru. Je tu značné riziko nezdaru, který na autora jinak osvědčeného dolehne tím víc, ztroskotá-li právě na textu určeném jenom pro loutkové divadlo.
Johann Wolfgang Goethe ve svých vzpomínkách z dětství zmiňuje loutkové divadlo, díky kterému později vznikla jeho dvoudílná filosofická báseň Faust. Přesto v jeho díle nenajdeme titul věnovaný přímo loutkovému repertoáru. To změnil až Heinrich von Kleist, který mimochodem bydlel v  Praze - Mostecká č. 39, ve své eseji Über das Marionettentheater. Ještě roku 1908 se Alois Jirásek velmi pohoršil nad tím, že si přední pražský divadelní spolek troufl požádat ho, aby pro ně napsal původní loutkovou hru. Teprve za první světové války se Jirásek odhodlal připsat loutkovému divadlu svou starší hru Pan Johanes, která se příliš nechytala na herecké scéně. Bohužel volil úpravu příliš poplatnou dobovým i autorovým představám o skromných možnostech jeviště. Úspěchu se tato jinotajná pohádka dočkala až poté, co jí loutky představily v původní neokleštěné podobě.

/ mapa webu / 2006 - 2008 © Jakub Krejčí /
/ fotografie Antonín Malý / dreamdesign sny /