dřevěné plastiky

Dřevo - materiál, ve kterém se už nějaký ten rok vyjadřuju. Prvním seznámením s řemeslem a dřevem, dost zásadní, jsem prošel na střední umělecko-průmyslové škole v Praze v ateliéru prof. Viktora Fixla. Poté na divadelní fakultě už bylo ke dřevu trochu dál,
ukázka dřevěné plastiky
přesto se občas dalo něco naučit u dílenského mistra pana Vítka. Dlouhá léta jsem "provozoval" výpravy k loutkovým hrám. Dřevěné plastiky a reliéf jsem objevil postupem času. Dřevo je materiál ze všech nejkrásnější. Jako živé, patří vždycky k lidem, k člověku. Poskytuje plody, stín a ochranu v koruně, hoří a hřeje. Mrtvé dřevo má šanci ještě jednou obživnout pod rukama truhlářů, řezbářů, sochařů. Chci ho oživovat, miluju jeho vůni, teplo, individualitu. Dřevo, ze kterého se já snažím stavět nové životy je lípa. Její dřevo je stejnoměrně husté, po kvalitním vysušení se nebortí, málo sesychá. Dobře přijímá lepidlo, dobře se tónuje i moří.
Když se pouštím do dřevěné plastiky z jednoho velkého kmenu, stává se mi, že než vtisknu život tomu špalku, sám ho vypustím. Své plastiky proto radši stavím z menších částí. Vymýšlím jim jednoduché mechanismy, aby se ve svém novém životě mohli třeba jenom otočit dokola nebo si zívnout. Moje poslední plastiky se nejen mohou vesele točit, ale pro svého majitele držet třeba hromadu ovoce.
Nejvíce života vstupuje z mé dílny do loutek. Některé žijí na jevištích dodnes, jiné čekají až si na ně někdo vzpomene, a dá jim znovu duši. Dřevěný reliéf visí na stěně, neustále sleduje svého pána, kdykoliv se na něj podívá, pošle mu úsměv, snaží se ho permanentně držet v dobrém rozpoložení.

Práce s dřevem je nádherná, voňavá, někdy i bolavá a moc se na ní vždycky těším, když už třeba dlouho maluju, musím všechny tyto řemesla střídat. Myslím, že to střídání obohacuje moje tvoření. Spolupořádal jsem i umělecká sympózia, jako byl francouzský Equisheim nebo rakovnický Rousínov.

/ mapa webu / 2006 - 2008 © Jakub Krejčí / dřevěné plastiky
/ fotografie Antonín Malý / dreamdesign sny /