Pedluke Padluke

To vám byla jednou vzadu až úplně na půdě zastrčená stará a ošoupaná bedna. Táhl si od ní svou pavučinu křižák a kolem rejdily myši. Ty byly pořádně zvědavé, co je uvnitř. "Snad kousky sýra - nebo tam mají lidi schované uzené?" povídá ta první myš. "Ale ne ty hloupá, prosím tě. Já vím co je v ní.

Kdysi tady žil v domě jeden moc šikovný pán a ten rád vyřezával ze dřeva nejrůznější věci. V té bedně jsou loutky!"
A jednou se lidé, kteří bydleli o patro níž, rozhodli, že na půdě uklidí. Odházeli všechno harampádí, přišli až před bednu a otevřeli ji. Ležel tu dost nepohodlně Kašpárek, pod ním doktor Faust a při něm jeho věrný sluha Wágner. A byli tu i čerti...
O loutkách z bedny se dozvěděla parta kluků, kteří právě skončili studia na loukářské katedře Akademie múzických umění v Praze. A rozhodli se, že jim znovu vrátí život, že udělají všechno proto, aby doktoru Faustovi i čertu Mefistovi děti tleskaly. Rozhýbali loutkám ruce i nohy a začali v jedné stodole na jihu Čech zkoušet loutkové divadlo o tom, jak se nevyplácí zaprodat duši peklu.
Tak nějak začal působit pozoruhodný pražský loutkářský soubor, který se jmenuje stejně jako jedno kouzelné zaklínadlo Pedluke Padluke.
Víte, co ta slova znamenají? Je to něco podobného jako abrakadabra, čáry máry fuk nebo mulisy bulisy. Vysloví-li někdo tato slova v pohádce, může zbavit princeznu zakletí. S podobným úmyslem řekli členové souboru Tomáš Dvořák, Petr Kavan, Fáňa Váša, Václav Paul, Jakub Krejčí: Pedluke Padluke.

převzato z časopisu pro mládež Ohníček
vyšlo 1983 - rok českého divadla